Tak jsem zpátky...Sice už od úterý, ale na blogu až teď. Jsem nabita spoustou pozitivní energie, která se projevuje v mém případě: šílenými xichty, falešným zpíváním, divným hopsáním, přehnanou euforií z ničeho a velkou radostí z toho, že vidím známé tváře
Jinak cesta z daleka byla celkem vyčerpávající. Hodinu jsme letěli z Koh Samui do Bangkoku, kde jsme strávili ne zrovna krátkou chvíli čekáním v Passport Control, protože zrovna naši kilometrovou frontu obstarával divný Thajec, který sebou šíleně škubal a byl neuvěřitelně pomalej. Pak jsme strávili asi 9,5 hodiny v letadle, kde bylo neuvěřitelný vedro. Když jsme konečně dorazili do Káhiry, odebrali nám pasy a na tabuli "Departures" se vůbec neobjevil náš let. Supr. Ale naštěstí se to vyřešilo. V Káhiře jsme čekali na přestup 3 hodiny a samozřejmě jsme tak tak stihli letadlo, protože jsme se na poslední chvíli rozhodli jít do Mekáče, kde byla šílená fronta. Ale naštěstí jsme to stihli. Když jsme šťastně dorazili do Mnichova, zjistili jsme, že baterka v autě je kaputt. Naštěstí pro nás nás po hodině hledání pomoci roztlačila dodávka xD. Domů jsme dorazili v osm, totalně utahaný, ale happy, že je ta cesta trvající 30 hodin za námi.
Tak tohle bylo k cestě. Nic jinýho zajímavýho se neděje. Bohužel..
Mějte se váženííí
tak dlouhou cestu bych nevydržela......(a já jsem si pořád řikala kdy zas budeš na hip hopu)...
no k tý cestě fakt bych to nevydržela.Jako já když sem busem jela do Španělska tak ani to jsem nemohla přežít..Myslela jsem že se asi podříznu....
Mno jinak ok.....např.mí kámošce která letěla do USA,tak museli přes itálii..A když se vrátily sem tak zjistily že jejich kufry sou ještě v Itálii:-)